Kočky a koťata

Houpy, houpy, houpy

kočky snědly kroupy.

Koťata se hněvaly,

že jim také nedaly.

 

 

Naše kočka strakatá,

měla čtyři koťata.

Jedno mourek, druhé bílé,

třetí žluté, roztomilé.

A to čtvrté strakaté,

po mamince okaté.

 

 

Kočka leze dírou,

pes oknem,

nebude-li pršet,

nezmoknem.

A když bude pršet,

zmokneme,

až vysvitne slunko,

uschneme.

 

 

Utíkej, Káčo, utíkej, utíkej,

honí tě kocour divokej, divokej,

honí tě kocour divokej.

Káča utíká, co může, co může,

kocour ji chytit nemůže, nemůže,

kocour ji chytit nemůže.

 

 

Psala Anička,

čte po ní kočička.

Psal malý Mourek,

čte po něm kocourek.

 

 

Á, bé, cé, dé,

kočka přede,

koucour motá,

pes počítá,

kolik nití

do desíti.

 

 

To koťátko šedé u kamen si přede

a naše děťátko, copak to dovede?

Takhle umí koukat,

takhle umí broukat,

takhle umí ležet,

takhle umí běžet,

takhle se nám houpe,

takhle se nám koupe.

Koťátko to neví, protože je hloupé.

 

 

Bumtarata na vrata,

máme čtyři koťata.

 

 

Hají, hají, hajají,

všechny děti spinkají.

Nespí jenom kotě,

co si hraje v botě.